
Neviditelné kamarádky
| literární scénář; úryvek |
OBRAZ 1
Montáž: Auto (krajina x město)
Interiér/Den
Úvodní titulky.
LARA KRÁLOVÁ (10) jede autem s rodiči - KATKA A JAN KRÁLOVI (40). Lara se dívá ven z okna
a sleduje ubíhající krajinu. Krajina se pomalu vytrácí a autem vjíždějí do města.
OBRAZ 2
Ulice před domem rodiny Králových
Exteriér/Den
Auto zastaví u krajnice. LARA KRÁLOVÁ vystoupí z auta a začne poskakovat. Z auta vystoupí
rodiče - KATKA A JAN KRÁLOVI. Katka Laru pohladí po vlasech. Jan Katku políbí a jdou směrem
do domu, do kterého vejdou. K Laře přiběhne HANA PROKOPOVÁ (9) a JANA NOVÁKOVÁ (8).
HANA PROKOPOVÁ, JANA NOVÁKOVÁ
Laro! Laro!
Děvčata se začnou objímat.
HANA PROKOPOVÁ
Panebože! Ty seš tady.
JANA NOVÁKOVÁ
Nemůžu tomu uvěřit.
LARA KRÁLOVÁ
Holky!
Děvčata si stoupnou do kruhu. Otočí se k sobě zády a zadky se praští o sebe.
LARA KRÁLOVÁ
Lara.
HANA PROKOPOVÁ
Hana.
JANA NOVÁKOVÁ
Jana.
LARA KRÁLOVÁ, HANA PROKOPOVÁ, JANA NOVÁKOVÁ
LHJ vyšetřovatelky.
JANA NOVÁKOVÁ
Zas vyřešíme ty nejrůznější záhady světa!
(zahihňá se)
HANA PROKOPOVÁ
(odměřeně) Spíš městečka zapadákov.
Děvčata se začnou smát.
LARA KRÁLOVÁ
Tak ste mi chyběly!
HANA PROKOPOVÁ
(hrdě) Nó. Tak to byste měly rychle dořešit tu záhadu se hřbitovem.
LARA KRÁLOVÁ
(překvapeně) A jo!
OBRAZ 3
Před hřbitovem
Exteriér/Den
LARA KRÁLOVÁ, HANA PROKOPOVÁ a JANA NOVÁKOVÁ se krčí u zdi hřbitova. Na ulici není ani živáčka.
JANA NOVÁKOVÁ
Nevim proč, ale bojím se.
HANA PROKOPOVÁ
Čeho bože?!
JANA NOVÁKOVÁ
Je to strašidelnější, než před rokem.
Hana protočí panenky.
LARA KRÁLOVÁ
Holky vzduch čistej. Jdeme!
Děvčata se pomalu plíží k bráně, vstupu do hřbitova. Vejdou dovnitř.
OBRAZ 4
Hřbitov
Exteriér/Den
LARA KRÁLOVÁ, HANA PROKOPOVÁ a JANA NOVÁKOVÁ jdou pěšinou skrz hřbitov. Krčí se při zemi.
LARA KRÁLOVÁ
Nesmí nás nikdo vidět. Takže se držte při zemi.
HANA PROKOPOVÁ
Jasný, šéfko.
JANA NOVÁKOVÁ
Začínám mít z těch tajnejch misí divnej pocit.
HANA PROKOPOVÁ
Sakra Jano! Vzchop se holka.
OBRAZ 5
Montáž: Hřbitov (pěšiny mezi hroby)
Exteriér/Den
LARA KRÁLOVÁ, HANA PROKOPOVÁ a JANA NOVÁKOVÁ prochází skrčené k zemi různými
pěšinkami mezi hroby.
OBRAZ 6
Hřbitov, u hrobu pana Švába
Exteriér/Den
LARA KRÁLOVÁ, HANA PROKOPOVÁ a JANA NOVÁKOVÁ dojdou ke hrobu pana Jaromíra Švába.
Hrob je zpustošený, neupravený, polorozpadlý a zarostlý. Nápis se pomalu vytrácí, jen ztěžka lze přečíst jméno a datum. Fotografie je vybledlá, ale vidíme na ní jemné rysy starého muže s vousy
a brýlemi. Děvčata si kleknou před hrob.
JANA NOVÁKOVÁ
Pane Šváb...
Hana vztyčí prst.
HANA PROKOPOVÁ
(přeruší ji nahlas) Jsme zpět a lepší, než kdy dřív!
LARA KRÁLOVÁ
Hano! Ticho!
Hana sklopí hlavu.
JANA NOVÁKOVÁ
Kde sme tenkrát přestaly?
LARA KRÁLOVÁ
Poznámky mám v diáři.
Hana a Jana se na Laru nechápavě podívají.
LARA KRÁLOVÁ
...a ten mám někde v krabici.
Hana povzdychne.
JANA NOVÁKOVÁ
Cože? Jó! Pravda. Že jo? Taky mám ten dojem.
Hana s Larou se na Janu záhadně podívají. Jana se dívá před sebe a s někým si povídá. Nikdo
tam ale není.
LARA KRÁLOVÁ
To je Anaj?
Jana se otočí na Laru.
JANA NOVÁKOVÁ
(povýšeně) Ne asi. Povídám si tu sama se sebou. Jasně že jo.
Děvčata se zasmějí.
JANA NOVÁKOVÁ
Říká, že sme naposledy byly na tom úřadě a našli to číslo jeho domu.
HANA PROKOPOVÁ
A jo! To mám napsaný zas já.
ZVUK
vyzvánění telefonu
Lara vyndá telefon z batůžku.
LARA PROKOPOVÁ
(otráveně) Táta.
Lara zvedne telefon.
LARA PROKOPOVÁ
No tati?
(odmlčí se)
Už jdu.
Lara telefon zavěsí.
LARA PROKOPOVÁ
Holky, musím jít vybalovat.
HANA PROKOPOVÁ, JANA NOVÁKOVÁ
Jasný. Tak zejtra ve škole.
LARA KRÁLOVÁ
A odpoledne směr dům Šváb.
HANA PROKOPOVÁ
Úúú. Už se těším!
Hana div nadšením nevyskočí. Lara odejde. Hana a Jana se na sebe podívají.
JANA NOVÁKOVÁ
Sem ráda, že se Lara konečně vrátila.
