​

 

DĚJSTVÍ 1

Podium

​

Podium je prázdné. V řade uprostřed stojí vedle sebe KATKA a KLÁRA (22) a RICHARD
a ROMAN (23). Světlo je mírně osvětluje.

 

ZVUK

šepot

​

KATKA (monolog)

(v klidu) Prej to bylo jen na jednu noc. Co to, ale na jednu noc
vlastně znamená? Existujou vůbec dny a noci?

​

Katka se chytne za hlavu, kterou sklopí. Po chvíli se podívá opět před sebe.

 

KATKA (monolog)

(zoufale, rozrušeně) A pak se mi omlouvala, že za to
nemůže! Že, že to bylo nechtěný a byla vopilá.
To jo! By musela chlastat celou noc!

(odmlčí se)

(v klidu) Noc...

(odmlčí se)

(zoufale, v klidu) Tak oni vopravdu noci
asi existujou. A fungujou jako skvělý výmluvy. A víte, co je nejhorší?
Že to zatajil i von. Klára a Richard. Tak snad
spolu aspoň zůstanou. Jenže to je to, co mě trápí.

 

KLÁRA (monolog)

(roztěkaně, zrychleně) Já opravdu nevím, jak jí to
vysvětlit. Říkala jsem, že to bylo nechtěný a může
za to ten alkohol. Však vím, že ho miluje a chce
s ním zůstat navždy...

(odmlčí se)

...i když to dost bortí naše přátelství. Jenže
ona mi nevěří! A mě to drtí. Chtěla bych, aby věděla, že sme to tak
nemysleli. Vždyť on jí chce dokonce požádat o ruku! Katku. Richard.

​

Richard si promne krk.

​

RICHARD (monolog)

(nervózně, mile) Miláčku, moc se ti omlouvám. Vím, že
jsem se zachoval jako idiot...

Richard si přejede rukou po vlasech.

 

RICHARD (monolog)

Ne to ne...

(odmlčí se)

...jako hlupák? Ne počkat. Ještě jednou.

Richard se vzpřímí a pousměje.

RICHARD (monolog)

Miláčku, moc se ti omlouvám. Ne to, to taky není vono.

(rozčíleně) Sakra!

​

Richard udeří pěstí do dlaně.

​

RICHARD (monolog)

(rozčíleně) Já sem fakt debil! Co sem si
jako myslel? Že, že... že to bude skvělej
svatební dar? Jako ale, byla Klára dobrá, vo tom
žádná, ale Katka. Vždyť to je moje druhá duše. To je člověk,
vedle kterýho se chci probouzet a usínat a taky...
taky mě tak podporuje!

​

ROMAN (monolog)

(odhodlaně, energicky) Kláro. Líbíš se mi. Naše
přátelství to nejspíš pokazí, ale mám dojem, že my
dva patříme k sobě.

​

Roman se zasměje.

​

ROMAN (monolog)

(jízlivě) Co na to řekne Richard? Románek
se zabouchl do kámošky. Vždyť ale kdyby
něco měl třeba... ne s Klárou ale Katkou...
tak já, já bych to chápal. Jenže...
jsme přátelé a ta naše čtyřka...
To je jako... čtyři živly.

​

Katka pomalu přichází před Richarda. Postaví se před něj. Začne podívat směrem k němu. Richard stojí nehnutě, kouká dopředu.

​

KATKA (monolog)

(rozčíleně) Ty hajzle! Cos to udělal?! Proč
si musel zrovna... zrovna s mou
nejlepší kámoškou?! Vždy víš, jak sem
trpěla a ty mi uděláš to samý?

​

Katka se okamžitě otočí směrem k publiku. Kouká před sebe.

​

KATKA (monolog)

(v klidu, výpravně) Půlnoc a noční obloha
plná hvězd se třpytí. Připadám si jako
princezna pod štěstím padajícího z nebe.

​

Katka se chytne za paže jako by někoho objímala a zavře oči.

​

KATKA (monolog)

(v klidu, výpravně) Uchopí mě. Vnímám jen
jeho přítomnost, tlukot srdce bijící pod tvrdou
maskou silného muže. Cítím něžný dotek rtů
způsobující husí kůži. Mlasknutí. Mám chuť
na jahody se šlehačkou.

​

Katka otevře oči.

​

KATKA (monolog)

(zaraženě) Moment. Cože?

​

Katka se blaženě usměje.

​

KATKA (monolog)

A tak se k sobě tiskneme pod tou hvězdnou oblohou.
Je mi tak krásně! Vibrace kolem mě pulzují jako tep
a vodní víry mě chtějí spolknout, pohltit. XXX

(vážně, rázně) Jenže pak to přijde. Propast.

(s výsměchem) Musím ti něco říct. Byl sem opilý a...

​

Katka tleskne.

​

KATKA (monolog)

BUM! Cítím, jak padám k zemi. Letadlo ztrácí svou
kontrolu a já se řítím přímo do hlubin oceánu.

​